Historie ve stylu pana Dänikena

S velkou chutí jsem zakoupil knihu Bylo to jinak. První zklamání přinesl už fakt, že kniha postrádá poznámkový aparát, který je u prací toho typu dle mého nezbytný. Navíc kniha často pracuje s písemnictvím, které není zmíněno ani v seznamu literatury a pramenů (s. 314-315).
Je zřejmé, že velmi zásadní přínos pro dějiny raného středověku má archeologie. Bohužel tam autor, který argumentuje novými poznatky trošku zamrznul. Jak si jinak vysvětlit, že hradiště v Netolicích datuje do 11. století, když již od roku 2000 je zřejmé, že vzniklo v 10. století a literatury o tomto je habaděj.
Své teorie autor opírá o sérii hypotéz, kdy jedna hypotéza dokazuje následující, takže je nasnadě, že stačí málo a dojde k dominovému efektu, který je pro množství domněnek nevyhnutelný.
Komická je teorie o formování kmene Doudlebů v jižních Čechách. Autor pomíjí řadu archeologických faktů, ale bohužel nezná ani historické fakta. Zcela pomíjí zmínku v análech klášteru v Brixenu, kde sdělení "in loco Dulieb" zcela rozbíjí jeho doudlebskou teorii, včetně lingvistické berličky (s. 192).
Jistě lze vytknout i další nepřesnosti (např. Václav bohužel nemohl být Spytihněvovým synem), ale i tak knihu Bylo to jinak nelze zcela zatracovat. Ukazuje totiž, že poznání doby raného středověku je ještě v plenkách. Posunout se dál můžeme jen díky multidisciplinárním bádání, v kterém jsou zásadní zejména forenzní metody, jichž je neustále více. Klíčové odpovědi může přinést zejména archeologie, od které lze do budoucna očekávat asi nejvíc.

to Germord
Už jinotajný název knihy upozorňuje, že nejde o literaturu faktu. Knihu je třeba brát jako lehké čtení. Autor pracuje s fakty tak, aby mu zapadaly do jeho vykonstruovaných teorií. To co vytýká renomovaným (skutečnosti, které nesedí jsou omylem kronikáře), sám používá tak, že ještě uvede, že zmíněný kronikář údaje přepracoval tak, aby v původním stavu seděly jeho koncepci. Možná i proto byl autor nucen knihu nakonec realizovat vlastním nákladem. Ovšem nejlepším řešením je dle mého diskuze se samotným autorem.

Děkuji Vám, že jste jako první vložil příspěvek do diskuze.
Absence poznámek může být skutečně určitým nedostatkem mé knihy. Jenže, téměř vše co by bylo v poznámkách, je přímo v textu. Kniha je převážně vystavěna na novém výkladu známých informací, tudíž je málo možných odkazů umístitelných do poznámek.
V knize na straně 188 uvádím: "...Byla to ve skutečnosti přemyslovská správní centra, Chýnov asi v 11. až 12. století, Netolice v 11. až 13. století...". V knize Encyklopedie hradišť v Čechách (2003) je uvedeno:"...Netolické hradiště plnilo v 11. až 13. století funkci přemyslovského správního hradu,..." a dále, že "podle nálezů keramických střepů lze počátky hradiště klást již do 10. století". To je samozřejmé, protože pouze podle keramických střepů se přesné datování určit nedá. Nikde tedy nedatuji vznik hradiště v 11. století jak tvrdíte. Hlavně to vše není v rozporu s tím co o historii jižních Čech uvádím, takže mi není jasné, k čemu Vaše výtka směřuje.
Zvláště komické je Vaše tvrzení o mé komické teorii o formování kmene Doudlebů v jižních Čechách. Já přece naopak dokládám, že žádný kmen Doudlebů neexistoval a že původní tvar Dúlába (Al-Masúdí) je územním názvem. Za lingvistickou berličku zřejmě považujete etymologické pravidlo o vkladném -d- před -l- (selo-sedlo, Duleby- Doudleby) u západních Slovanů. Právě zaznamenání, dnes již zaniklého, jména osady karantánských Slovanů Dulieb v análech kláštera v Brixenu v roce 1060 dokládá pravdivost mé teorie. I zde se, rámcově před rokem 1000 vkladné -d- nepoužívalo, a proto místo zvané Dudleipin, kde byl kolem roku 850 vysvěcen kostel jak uvádí Conversio...(archetyp asi kolem roku 870) nemůže mít s Duleby nic společného. Neskrývám, že užití názvu Dulieb v bývalé Karantánii je dosud nejasné, stejně jako uplatnění vkladného -d- v této oblasti. Vzhledem k tomu, že tato nářeční odlišnost se nekryje s oblastmi mohylových pohřbů, nemůže souviset s přesuny slovanských etnik v 6. a 7. století, čili ani případně s tzv. kmenem Doudlebů. Musí být pozdějšího původu, pravděpodobně důsledkem politické a obchodní situace po pádu Velké Moravy a vzniku říše Boleslava I.
Škoda, že Váš příspěvek je tolik "dänikenovský". V zásadě jenom naznačujete, aniž by jste něco jasně doložil nebo vyvrátil. Není například jasné, proč se domníváte, že Václav nebyl Spytihněvovým synem a označujete to za mojí nepřesnost.
Na případné další, skutečně věcné, připomínky rád odpovím.

Název mé knihy určuje skutečnost, že ve svém výsledku odporuje stávající, většinou stále opisované a nic neřešící historické literatuře.
Při nejlepší vůli nevím jak diskutovat s Vaším příspěvkem, protože neobsahuje žádnou věcnou připomínku, byť si diskuzi v příspěvku žádáte.
Obdivuhodné je ovšem Vaše převrácení vydání vlastním nákladem v něco negativního. Úplně jako by jste byl redaktorem Rudého práva za minulého režimu.
Na konkrétní připomínky odpovídající duchu dnešní doby Vám rád odpovím.

Co se týče poznámek, tak ty by měly sloužit mj. i jako odkaz na literaturu. Pak když napíšete, že Netolické hradiště fungovalo od 11. do 13. století viz Encyklopedie hradišť, pak není co dodat. Ovšem tvrzení, které uvádíte, že "pouze podle keramických střepů se přesné datování určit nedá" je nesmysl. To by pak v archeologii neměly vůbec smysl povrchové sběry. Podle nich lze datovat některé lokality velmi přesně, protože některá keramika je chronologicky velmi citlivá. Dále k Netolicím - od roku 2000 tam probíhá systematický průzkum, který je významný zejména proto, že díky němu je známá stratigrafie, která je důležitá při zpřesňování datace na základě keramického materiálu. Pro historii jižních Čech má přesná datace vzniku hradiště kardiální význam, protože bude-li starší než Doudleby, které ještě v první polovině 10. století nemuseli existovat, pak jistě chápete, že Vaše teorie neplatí.
K Doudlebům - škoda že jste ve své knize anály kláštera v Brixenu opomněl (asi jste to nevěděl), ale sám asi cítíte vratkost některých hypotéz. Jinak mne zaujalo zpochybnění Nestorova letopisu ve smyslu, že Doudlebové na Ukrajině nebyli. Podle mne pomístní jména svědčí o opaku.
Podrobnosti o tom, proč Václav nebyl Spytihněvovým synem sdělím později, chce to rozumitelně zformulovat.

Václav nebyl syn Spytihněva, protože tomu odporují znaky na jeho lebce.
1. Vratislav i Václav mají předčasně srostlé lebeční švy. Spytihněv nikoliv.
2. V houbovité diploe čelní kosti lze pozorovat zhuštění u Václava i Vratislava. Spytihněv tento znak nemá.
3. U Václava stejně jako u Vratislava je nápadně zúžená horní čelist.